Rorýsek
Svážel rolník, svážel seno, když mu spadl na rameno chcíplý rorýsek,
pravděpodobně chcíp v letu, dal sbohem tomuhle světu, odrazil se od ramene na písek.
Rolník sebou silně trhnul, zmateně se na zem vrhnul vedle rorýska,
pak ohmatal jeho peří, ze země se zvedl ztěží, zjistil, že ten nebožák již nepíská.
R: Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel
a proč mě na záda vlít, když náhle chudáček zašel.
Tohleto rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka
nervově zchromilo, sliny mu z úst vytékají proudem šíleným.
Rolník zvedl ptáčka z písku, nedotkl se ani řízku od přítele z hor
poté propukl v pláč silný, dlouze plakal dělník pilný, až den pokryl černej chmurnej flór.
Nese nese ptáčka domů, do chaloupky blízko lomu rolník plačící,
Položil jej na lavici, zavřel dveře na petlici, slzy kterak koule na líci
R: Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel
a proč mě na záda vlít, když náhle chudáček zašel.
Tohleto rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka
nervově zchromilo, sliny mu z úst vytékají proudem šíleným.
Nejprve vzbudil babičku, potom ženu, dceru, vnučku rukou třaslavou,
jak rorýska uviděly, v mžiku na zem popadaly, ve svých srdcích s ránou krvavou.
Ráno, když se rozednilo, na chlupu hrůzu vlilo slunce červené,
smrt si odnesla babičku, potom ženu, dceru, vnučku, rolník v šoku zpíval na seně
R: Proč asi rorýsek chcíp, když se tak vesele vznášel
a proč mě na záda vlít, když náhle chudáček zašel.
Tohleto rolníka velice trápilo, až ho to nuzáka
nervově zchromilo, sliny mu z úst vytékají proudem šíleným.
|