Marína
C F C
1. O Marínovi říkali, že je to starej blázen,
G
co se pomát někde na mořích a umí se jen rvát,
C F C
od chvíle, kdy naposled skočil s lodí na zem,
G C
byl postrach naší ulice a já se ho měl bát.
Přesto věděl každý kluk, že Marína je frajer,
že má kotvu na prsou a admirálském rád,
já jsem stejně jako on měl každou chvíli malér,
jednou mi řek divnou věc a potom mnohokrát:
C
R: Víš, chci ti říct,
F C
nech svý pěsti klidně spát,
F C G
máš někdy právo se i bát.
C
Není proč se rvát
F C
vždycky první ránu dát,
F G
jak já z bláta do louže bys šláp,
C
nechtěj bej za každou cenu chlap.
2. Já jsem věděl, že když nedám, někdo jiný dá mi,
že jen správnou ránou můžu získat, co jsem chtěl,
a tak jsem dál nosil domů z dětských bitev šrámy,
a chtěl jsem být námořník a tričko už jsem měl.
Jenže život sám pak připravil mi nejednou první ránu,
a všechny mé sny o mořích vzal milosrdný čas
a čím víc jsem vyrůstal z kalhot dětských plánů,
tím častěj se mi vracíval Marínův drsný hlas:
R: Víš, chci ti říct …
3. A teď, když jsem v středních letech, nevím co je to rvát se,
jsem spořádaný člověk, žiju tak, jak se má žít,
mám ženu, děti, domů chodím vždycky rovnou z práce,
mám všude dobrou pověst, ale stále nemám klid.
Často musím myslet na to, že by bylo krásné,
potkat někde Marínu, do očí se mu smát:
Myslel jsi to s náma dobře, neměls pravdu blázne,
někdy prostě stojí za to jít se trochu rvát.
R: Víš, chci ti říct …
Lyrics send: kostelnik
|